Stvořitel - Ničitel

Ve většině starých duchovních tradic i filozofií byl stvořitel zároveň ničitelem – ale ne ve smyslu zloby, spíše jako přirozená součást života.

Představ si to takhle:

• Stvoření a zničení nejsou protiklady, jsou dvě stránky jedné síly.

• Aby mohlo vzniknout něco nového, musí někdy staré zaniknout.

• Smrt, konec, proměna – to nejsou chyby systému, to je jeho podstata.

Zrození potřebuje prostor

• Když chceš zasadit semínko, musíš nejprve rozrýt půdu.

• Když chceš najít pravdu, musíš roztříštit iluze.

• Když chceš milovat, musíš někdy nechat zemřít starý strach.

To, co nazýváme ničením, může být ve skutečnosti hlubokým očištěním. Přirozený konec, který dává prostor novému tvaru života.

Stvořitel, který neumí ničit, neumí tvořit

To není výrok tvrdý – je pravdivý.
Není to o hněvu, ale o moudrém pohybu života. Oheň v přírodě neničí ze vzteku.
Ničí, aby vyčistil, uvolnil, obnovil.

"Ať se zboří, co už neslouží.

Ničitel jako léčitel

V hinduismu je Šiva nazýván ničitelem – ale zároveň je to ten, kdo umožňuje znovuzrození.
Bez něj by se svět zastavil pod tíhou starého.
I v Bibli je "potopa" – která zničí, aby mohl začít nový svět.

Možná i v tobě někdy něco končí.
Možná se rozpadá starý vztah, představa, zvyk, maska.
Neboj se toho.

Možná to není konec. Možná je to návrat ke skutečnému začátku.

Slovo poutníka:

"V každém pádu může být semínko růstu.
V každém konci zní ozvěna nového začátku.
Stvořitel a Ničitel – nejsou dva.
Jsou jedna Ruka, která nese svět."