Ráno plné starostí

Začal nový den. Svět se probouzí – slunce stoupá nad střechy, auta se drolí do ulic, hodiny běží dál. A my? Ještě jsme se ani pořádně nenadechli a už na nás padá tíha všeho, co nás čeká.

Ráno plné starostí

Povinnosti, rozhodnutí, e-maily, které nepočkají. Lidé, kterým něco dlužíme. Věci, které jsme nestihli. Obavy z toho, co přijde. Možná úzkost, že zase nestihneme, co bychom měli. Možná strach, že zklameme.

V hlavě je to jako rozhlas: co všechno musíš, co ještě nevíš, co jsi pokazil/a, co je potřeba vyřešit. Ráno se tak snadno promění ve vnitřní běh na dlouhou trať – ještě než si stihneš udělat čaj.

Myšlenky nejsou skutečnost

Jsou to jen slova v hlavě. Někdy pravdivá. Někdy jen hlas minulosti nebo strachu. Můžeš se naučit je pozorovat. Nechat je být. Nevěřit všemu, co říkají.

Zkus se na chvíli zastavit. Sednout si. Nádech. Výdech. Nic víc. Jen klid na dně všeho toho hluku.

Nejde zvládnout všechno hned

Nikdo to po tobě nechce. Ani den sám. Nemusíš mít plán na vše. Nemusíš být připraven/a na každou věc. Stačí udělat jeden krok. Začít tím, co je teď.

Možná to bude těžký den. Ale možná – právě proto – tě naučí něco důležitého. O sobě. O druhých. O tom, co je doopravdy důležité.

"Když ráno přetéká starostmi, nezapomeň – i ticho mezi myšlenkami je tvůj prostor. A i malý klid se může stát kotvou pro celý den."